Sedmnáctkrát na Nobelovu cenu míru. Masaryk ji přesto nikdy nezískal

Když se Tomáš Garrigue Masaryk v roce 1937 loučil se životem, zanechal za sebou odkaz zakladatele státu, filozofa a demokrata. Co však nezanechal, byla Nobelova cena míru, ačkoli ho na ni navrhovali téměř čtvrt století. Archiv nominací eviduje sedmnáct nominací z let 1913 až 1937, cenu ale nikdy nedostal.

První pokus v předválečném světě

Masarykova cesta k nobelovské nominaci začala v roce 1913, kdy ho poprvé navrhl profesor filozofie František Drtina spolu s dalším pražským profesorem, kterého archiv uvádí jako V. Novosného. Masaryk byl tehdy profesorem pražské univerzity a poslancem rakouské říšské rady. Navrhovatelé vyzdvihovali, že hájil slovanské národy proti rakousko-uherské nadvládě a že v roce 1912, kdy hrozila válka mezi Rakousko-Uherskem a Srbskem, úspěšně působil jako prostředník. Ve skutečnosti jeho pokus nevyšel. V prosinci 1912 předal ministru zahraničí Leopoldu Berchtoldovi nabídku srbského premiéra Nikoly Pašiće na jednání, Berchtold ji ale odmítl.

Následovaly nominace v letech 1914 a 1915, opět od Drtiny. První světová válka však změnila vše. Nobelova cena míru se v letech 1914 až 1916 a v roce 1918 neudělovala, v roce 1917 ji dostal Mezinárodní výbor Červeného kříže. Masaryk mezitím v exilu vedl zahraniční odboj za samostatný československý stát.

Zlatá éra nominací

Po vzniku Československa přišla vlna uznání. V roce 1921 ho nominovalo 84 členů československého parlamentu a také 22 profesorů pražské univerzity. Masarykova role zakladatele a prvního prezidenta nového demokratického státu z něj dělala symbol nové Evropy, Evropy národního sebeurčení a demokracie. Další nominace přišla v roce 1923 od norského profesora práva Absalona Tarangera z univerzity v Kristianii, dnešním Oslu.

Následovaly roky 1928, 1929 a 1930, kdy Masaryka nominovali například Ludwig Quidde, sám nositel Nobelovy ceny míru z roku 1927, nebo německý novinář Hellmut von Gerlach. Quidde ale jako svou první volbu uvedl Američanku Jane Addamsovou. Henriette Wurmová z Brna, členka komise Stálé mezinárodní mírové kanceláře, se stala Masarykovou věrnou podporovatelkou a v letech 1929 až 1937 ho nominovala čtyřikrát. V letech 1930 a 1937 ho navrhl také Fedor Ruppeldt ze Žiliny.

Proč to nevyšlo

Proč Masaryk cenu nikdy nezískal, archiv neuvádí. Nobelův výbor si o něm nechal vypracovat posudek v letech 1913, 1921, 1923 a 1936 a v letech 1914 a 1930 se Masaryk dostal do užšího výběru. V letech 1923 a 1924 výbor cenu neudělil vůbec. Za rok 1925 ji dostali Austen Chamberlain a Charles Dawes, za rok 1926 Aristide Briand a Gustav Stresemann, státníci spojení se smlouvami z Locarna a s Dawesovým plánem.

Cenu za rok 1929 získal Frank B. Kellogg za Briandův-Kelloggův pakt z roku 1928, ve kterém se signatáři zřekli války jako nástroje národní politiky. V roce 1931 šla cena Jane Addamsové a Nicholasi Murrayi Butlerovi za jejich úsilí o mír v jejich zemích i v celém lidstvu. Masaryk měl silnou konkurenci v době, kdy se Evropa snažila zabránit novému konfliktu.

Poslední nominace přišly v letech 1936 a 1937, kdy už bylo Masarykovi přes osmdesát let a ze zdravotních důvodů v prosinci 1935 abdikoval. V roce 1936 dostal cenu za rok 1935 Carl von Ossietzky, německý novinář a pacifista, který odhalil tajné zbrojení Německa v rozporu s Versailleskou smlouvou. Nacisté ho po roce 1933 věznili v koncentračním táboře. Hitler na ocenění reagoval zuřivě a Němcům přijímat Nobelovy ceny zakázal. Masaryk zemřel 14. září 1937, několik měsíců po své poslední nominaci.

Nebyl sám

Masarykův příběh není ojedinělý. Karel Čapek byl navržen sedmkrát na Nobelovu cenu za literaturu v letech 1932 až 1938, ale nikdy ji nezískal. Proč ho Švédská akademie neocenila, se vykládá různě. Nejčastěji se uvádí, že se zdráhala ocenit autora Války s mloky a otevřeného odpůrce nacismu, aby nedráždila Hitlerovo Německo.

TGM sice Nobelovu cenu nezískal, ale dostal přes dvacet zahraničních řádů, od belgického Leopoldova řádu přes japonský Řád chryzantémy až po finský Řád bílé růže. O Nobelově ceně míru přitom nerozhoduje Švédsko, ale Norský nobelovský výbor v Oslu. Nominace zůstávají tajné padesát let, a proto lze dnes všech sedmnáct Masarykových nominací dohledat v jeho veřejném archivu.