Císař František Josef I. zemřel před 110 lety uprostřed války

„Veliká, svrchovaně smutná zvěst letí světem.“ Touto větou ohlásila vídeňská c. k. korespondenční kancelář smrt panovníka a pražské Národní listy ji otiskly ve středu 22. listopadu 1916. Císař rakouský a král český a uherský František Josef I. zemřel předchozího večera v zámku Schönbrunn ve Vídni. Bylo mu 86 let a na trůnu seděl od 2. prosince 1848, tedy 68 let bez jedenácti dnů.

Letos je to 110 let od jeho smrti. Kdo se v českých zemích narodil po roce 1848, jiného panovníka do té doby nepoznal. Jeho nástupce Karel I. vládl necelé dva roky, pak vzniklo Československo.

Poslední den v Schönbrunnu

Císař se počátkem listopadu nachladil a nemoc přešla v zápal plic. Přesto i 21. listopadu vstal jako obvykle o půl čtvrté ráno a sedl k psacímu stolu. Odpoledne ho síly opouštěly a do postele ho komorník Eugen Ketterl dovedl až k večeru. Podle vyprávění, které se o posledních hodinách traduje, mu ještě nařídil, aby ho ráno vzbudil zase o půl čtvrté.

Osobní lékař Joseph von Kerzl konstatoval smrt krátce po deváté večer. Agentura nejprve psala o deváté hodině, úřední čas úmrtí zněl 21 hodin a 5 minut. Stejný údaj sdělilo 22. listopadu rakousko-uherské velvyslanectví ve Washingtonu vládě Spojených států, které tehdy ještě nebyly ve válce.

Smutek uprostřed války

Zprávu přinesla do Čech agenturní depeše. Národní listy psaly o milionech poddaných, kteří „sklánějí se v teskném bolu, roní hořké slzy“, a v dalších dnech o smutečních praporech, zádušních mších a dvorním smutku. Monarchie byla ve třetím roce války a smutek měl i válečnou podobu. Úřad pro válečnou pomoc c. k. ministerstva vnitra prodával oficiální černou smuteční stuhu s císařským orlem za 2 až 5 korun, za další 3 koruny se k ní dala koupit pamětní medaile. Nejdražší provedení stuhy dnes uchovává Vojenský historický ústav Praha.

Do posledních dnů starého císaře zasáhl i český politický proces. Rozsudek smrti nad Karlem Kramářem a Aloisem Rašínem byl po odvolání potvrzen 20. listopadu 1916, den před císařovou smrtí. Popravy se nekonaly. Za nového panovníka byly tresty zmírněny a v červenci 1917 se oba dostali na svobodu díky amnestii.

Pohřeb se konal ve Vídni 30. listopadu. Rakev převezli z Hofburgu k zádušní mši do svatoštěpánského dómu a pak do císařské hrobky u kapucínů, kde František Josef I. spočinul vedle manželky Alžběty a syna Rudolfa. Smuteční průvod vedl nový císař Karel I.

Karel I. a proklamace „Mým národům!“

Trůn převzal ve chvíli smrti devětadvacetiletý Karel, prasynovec zesnulého. Jeho nástupní proklamace začínala tradičním oslovením „Mým národům!“ a lidé ji četli na plakátech vylepených v ulicích měst. Vedle císařova podpisu na ní stálo jméno ministerského předsedy Předlitavska Ernesta von Koerbera, kterého starý císař jmenoval jen několik týdnů předtím. Národní listy text otiskly na první straně 23. listopadu.

Nový panovník české země znal z mládí. Jeho dragounský pluk stál v Brandýse nad Labem a podle Vojenského historického ústavu Karel dobře mluvil česky. Českým králem se ale nedal korunovat, stejně jako jeho předchůdce. Korunovace proběhla jen v Budapešti 30. prosince 1916, kde přijal uherskou korunu jako Karel IV.

Co z dlouhé vlády zbylo v českých městech

Nejviditelnější stopou je pražské Hlavní nádraží. Od zahájení provozu 14. prosince 1871 se jmenovalo Nádraží císaře Františka Josefa podle soukromé Dráhy císaře Františka Josefa, která odtud vozila cestující přes Benešov a Tábor do Vídně. Secesní budovu podle návrhu Josefa Fanty postavili v letech 1901–1909 a v roce 1919 nádraží dostalo jméno amerického prezidenta Woodrowa Wilsona.

K novému nádraží patřila bronzová socha císaře v oděvu rytíře Řádu zlatého rouna od sochaře Josefa Pekárka z roku 1908, která stála v čekárně. Originál dnes patří Národnímu muzeu a jeho kopie stojí od roku 2004 před Císařskými lázněmi ve Františkových Lázních.

Po roce 1918 se jména měnila rychle. Pražský řetězový most císaře Františka Josefa I. z let 1865–1868 se od roku 1919 jmenoval Štefánikův, Plzeň přejmenovala most císaře Františka Josefa I. přes Radbuzu z roku 1913 na Wilsonův. V Olomouci zbořili v roce 1919 pomník císaře od Antona Brenka, který stál od roku 1898 u radnice na Horním náměstí. Císařovo jméno nesla při založení v roce 1890 i Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Pražská Jubilejní synagoga z let 1905–1906 dostala jméno k 50. výročí jeho nástupu na trůn a používá ho dodnes vedle názvu Jeruzalémská.

Některé stopy se vrátily. Podobizny císaře a císařovny Alžběty stály v pantheonu jako poděkování za příspěvek, který panovník z osobního majetku věnoval na stavbu muzea. V roce 1919 je odstranili a od znovuotevření historické budovy v říjnu 2018 stojí znovu v pantheonu Národního muzea.