Pražský orloj postavil roku 1410 Mikuláš z Kadaně, ne mistr Hanuš

Dne 9. října 1410 vydali purkmistr a rada Starého Města pražského list pro svého hodináře. Chválí v něm mistra Mikuláše z Kadaně, „přísežného mistra orloje našeho“, a popisují, co pro město udělal. Podle českého překladu zhotovil „astrolabium, v němž Slunce svůj pravý běh vykonává jako na obloze nebeské“. Za práci dostal dům u brány směrem k Novému Městu, záruku padesáti kop grošů a roční plat deset kop grošů, stejný, jaký předtím pobíral mistr Albrecht, s jehož péčí o hodiny nebyla rada spokojena. Je to nejstarší zpráva o orloji, který dodnes běží na radniční věži.

Astroláb na radniční věži

Staroměstští si směli zřídit radnici od roku 1338, kdy jim to povolil král Jan Lucemburský. Hodiny se na věži připomínají roku 1402. Mikulášův orloj byl něco víc. List z roku 1410 popisuje, jak se na něm ukazuje východ a západ Slunce, poledne a půlnoc, „rovné i nerovné hodiny“, znamení zvěrokruhu, přibývání a ubývání Měsíce a svátky na celý rok.

Kdo orloj spočítal, list neříká. Historik astronomie Zdeněk Horský považoval za autora výpočtů astrolábu mistra Jana Ondřejova zvaného Šindel (asi 1375 až mezi 1455 a 1457), astronoma, lékaře krále Václava IV. a v roce 1410 rektora pražské univerzity. Opíral se o latinský přípisek ve strahovském výtisku knihy Tadeáše Hájka z Hájku, podle kterého Šindel „horologium antiquae Pragae fabricavit et erexit“, tedy hodiny Starého Města vyrobil a postavil. Přípisek ale vznikl nejdříve sto let po Šindelově smrti, Šindelův podíl je proto pravděpodobný, ne jistý.

Pověst o oslepeném mistru Hanušovi

Zhruba 450 let se za tvůrce orloje považoval mistr Hanuš, pražský hodinář Jan Růže z Jilské ulice. Ten orloj roku 1490 opravil, zdokonalil a nejspíš doplnil kalendářní desku. Omyl má jasný původ. Jan Táborský z Klokotské Hory, správce orloje, ve své Zprávě o orloji z roku 1570 napsal, že orloj „dělal jest nějaký mistr Hanuš okolo léta 1490“. Mezi stavbou orloje a Hanušovou opravou uplynulo osmdesát let a jména původních tvůrců mezitím upadla v zapomnění.

Ke jménu se přidala pověst. Konšelé prý dali mistrovi vypíchnout oči, aby podobné hodiny nepostavil jinému městu. Slepý hodinář si vyžádal, aby ho ještě jednou dovedli ke stroji, sáhl do něj a orloj zastavil. Josef Svátek ji v roce 1883 zapsal o bezejmenném slepém mládenci. Nejznámější podobu jí dal Alois Jirásek ve Starých pověstech českých (1894), čerpal přitom i ze Svátka. Stejný příběh se vyprávěl o orloji v Olomouci i o hodinách ve Štrasburku, je to putovní motiv, ne zpráva o skutečném Hanušovi.

Pravdu odhalil rukopis, který Archiv hlavního města Prahy získal ze soukromé sbírky, opis Táborského zprávy nadepsaný „Zpráva o orloji prasském 1588“. Orlojníci si do něj k Hanušovi připsali slovo „omyl“ a hned za text opsali německý list z roku 1410 i jeho český překlad. Stanislav Macháček z Muzea hlavního města Prahy na nález upozornil v roce 1962 a Zdeněk Horský z něj udělal základ nového datování orloje.

Ciferník, který ukazuje čtyři časy

Astronomický ciferník je astroláb poháněný hodinovým strojem. Modré pole uprostřed je denní obloha nad obzorem, černé je noc, a mezi nimi leží pásma svítání a soumraku s latinskými nápisy pro jitřenku, východ, západ a soumrak (aurora, ortus, occasus, crepusculum). Zlatá ruka se sluncem ukazuje na římských číslicích středoevropský čas a na vnějším kruhu s gotickými číslicemi 1 až 24, takzvaném čtyřiadvacetníku, staročeský čas, který se počítal od západu Slunce. Poloha slunce mezi křivkami 1 až 12 udává takzvaný babylonský čas, tedy nerovné hodiny, a podle prstence zvěrokruhu se odečítá hvězdný čas. Měsíc v podobě koule o průměru 130 milimetrů se otáčí a ukazuje fáze.

Pod ciferníkem se otáčí kalendářní deska. Současnou podobu jí dal Josef Mánes, který pro obnovený orloj namaloval desku s dvanácti obrazy prací na českém venkově a znameními zvěrokruhu. Originál z roku 1866 už na věži nevisí.

Apoštolové, kteří nemají datum

Pochod dvanácti apoštolů v okénkách láká davy každou hodinu. Kdy přibyli na orloj, ale nikdo neví. Táborský v roce 1570 popisuje stroj podrobně a výslovně píše, že orloj nemá figury pro pobavení lidu. Jistá je až zpráva z 19. října 1865, kdy při slavnosti na radnici odhalili opravený stroj a vedle něj stály „starodávné poprsní sošky sv. apoštolů“. Obnovený orloj se rozběhl 1. ledna 1866, ještě bez Mánesovy desky. Nejstarší pohyblivou figurou je Smrtka, která na orloji stojí od konce 15. století. Lakomec, Marnivec a Turek se pohybují spolu s ní.

Požár v květnu 1945 a oprava v roce 2018

Během Pražského povstání bránili radnici povstalci a německé jednotky ji ostřelovaly. Dne 8. května 1945 začala pod palbou hořet, oheň zničil severovýchodní křídlo i střechu věže a orloj se propadl a zůstal viset na zkroucené konstrukci. Shořeli dřevění apoštolové i figury na jedné straně ciferníku. Rozšířená zpráva, že orloj rozstřílel tank, se nezakládá na pravdě, podlehl požáru.

Stroj tři roky skládali bratři Vesečtí a orloj se znovu rozběhl 1. července 1948. Nové apoštoly vyřezal sochař a loutkář Vojtěch Sucharda (1884–1968). Jeho návrhy na radikální změnu průčelí byly zamítnuty, a tak vyřezal figury podobné starým, jen výraznější.

Poslední velká oprava začala 8. ledna 2018, kdy se apoštolové večer prošli naposledy. Restaurátoři stroj rozebrali a elektrický pohon z roku 1948 nahradili natahováním s konopnými lany a dřevěnými bubny podle původního řešení. Orlojník Petr Skála spustil stroj znovu 28. září 2018 v šest hodin večer. Novou kopii Mánesova kalendária od malíře Stanislava Jirčíka ale kritizovali odborníci i památková inspekce ministerstva kultury za odchylky od originálu a město v roce 2023 rozhodlo, že nechá vyrobit další kopii u Akademie výtvarných umění. Mánesův originál z roku 1866 uchovává Muzeum Prahy, na věži od roku 1882 visí jen kopie.