Jak číst kurent, písmo matrik a dopisů z 18. a 19. století

Kdo poprvé otevře matriku z 19. století, vidí řady ostrých zubů. Malé e v nich vypadá jako latinské n, n se podobá u a to pozná čtenář jen podle obloučku nad písmenem. Písmo se jmenuje kurent a v českých zemích se jím psalo celá staletí, německy i česky. Kdo chce číst matriky, dopisy nebo pozemkové knihy svých předků, bez něj se neobejde.

Písmo, kterým se psalo rychle

Název pochází z latinského currere, běžet. Kurent, německy Kurrentschrift, se používal od 16. století a do poloviny 20. století byl běžným psacím písmem německy mluvících zemí. Vedle něj existovala česká novogotická kurzíva a paleografové obě písma rozlišují. V matrikách a úředních spisech 18. a 19. století však narazíte hlavně na německý kurent, psaly se jím německé texty a často i české.

Vzdělaný písař přitom ovládal dvě písma. Kurentem psal německý text, latinkou latinská a cizí slova, zeměpisné názvy z ciziny a někdy i vlastní jména. V jednom zápisu se tak obě písma střídají a změna písma bývá nápověda, že jde o jméno. Pozor na záměnu se Sütterlinovým písmem. Tuto zjednodušenou podobu kurentu navrhl Ludwig Sütterlin roku 1911 a od roku 1915 se učila v německých školách. Pro matriky 18. a 19. století je důležitý starší, ostřejší kurent.

Čím se liší od latinky

Kurent je skloněný doprava a staví na ostrých úhlech. Horní dotahy končí smyčkami, f a dlouhé s sahají hluboko pod řádek a smyčky pod řádkem mají i h a z. Mnoho písmen se píše jediným tahem, takže slovo vypadá jako souvislá klikatá čára.

Některá písmena latinku připomínají, třeba a, b, j nebo t. Jiná se chovají nečekaně. Malé c je jen svislá čárka s nájezdem a dojezdem a od i se liší chybějící tečkou. Tečka nad i přitom bývá posunutá o písmeno i dvě doprava. Písmena a a o bývají nahoře otevřená, o se od a liší tím, že jeho pravá smyčka nedosahuje až k řádku. Rovná vodorovná čárka nad n nebo m znamená zdvojení, slovo s čárkou nad m tedy čtěte s mm.

Pět nejzrádnějších písmen

Malé e vypadá jako latinské n. Bývá užší než n a na rozdíl od u nemá nic nad sebou. Je to jedno z nejčastějších písmen, takže si ho zapamatujte jako první.

Kurentní n a u jsou stejné dvojice ostrých tahů. Rozdíl je jediný, u má nad sebou oblouček, který může sklouznout i nad následující písmeno. Oblouček je zakřivený, kdežto čárka zdvojení je rovná, a přehláska ü bývá kostrbatější. Malé r je ještě horší. Podobá se e i n a často se dá poznat jen ze smyslu slova, proto čtěte okolní písmena a celé slovo.

Malé h má smyčku nahoře i dole a snadno se plete s f a s dlouhým s. Jeho smyčky jsou ale výraznější a f má navíc příčnou čárku přes dřík. Písmeno s má dvě podoby. Dlouhé s stojí na začátku a uvnitř slabiky a vypadá jako vysoké f bez příčky. Na konci slova nebo slabiky se píše krátké s a to připomíná číslici 6. S koncovým s se navíc plete b.

Česky psaný text přidává ještě jednu nástrahu, pravopis. Do čtyřicátých let 19. století se psalo w místo v, g místo j, j místo dlouhého í a au místo ou. Na titulu slabikáře, který vyšel roku 1826 v Brně, proto stojí jméno Jan Giřj Gastl, tedy Jan Jiří, a v názvu „Slabikář, k pocwičenj Žáků Sskol wenkowských“.

Kde se naučit a kde najít abecedu

Úplnou abecedu malých i velkých písmen najdete na Wikimedia Commons jako volné dílo. Pochází z příručky Der Damen-Briefsteller, kterou roku 1866 sestavil Johann Thomas Loth, a její poslední řádek ukazuje i spřežky ch, ck, sch, ß a st. Podrobný bezplatný kurz nabízí Script Tutorial americké Brigham Young University. Každé písmeno předvádí animací tahu, srovnává podobná písmena a má cvičení na písmena, slova i celé pasáže, anglicky nebo německy.

S lektorem se dá kurent naučit v České genealogické a heraldické společnosti v Praze. Pořádá jednodenní kurzy čtení pro nejvýš sedm účastníků, buď v sídle ve Fantově ulici v Praze 13, nebo online. Z knih doporučují vysokoškolští paleografové Klíč k novověké paleografii Ivany Ebelové (2004), Paleografické texty Bohdana Kaňáka a Paleografickou čítanku Zdeňky Hledíkové, Jaroslava Kašpara a Ivany Ebelové (2008). Kaňák napsal i studii o tom, jak se dnes učit kurent ze slabikářů 19. století, a ty najdete naskenované v Národní digitální knihovně.

Pomoc nabízí i počítač. Služba Transkribus rozpoznává rukopisy včetně kurentu, strojový přepis ale vždy kontrolujte proti originálu. Autoři kurzu z Brigham Young University radí začít u slov, která znáte. V matrice to jsou předtištěné hlavičky rubrik, měsíce a křestní jména. Neznámé písmeno porovnejte se slovem, které už umíte přečíst, a sestavte si vlastní abecedu konkrétního písaře, protože jeden písař často vedl knihu řadu let. Nejbližší pokračovací kurz čtení chystá Česká genealogická a heraldická společnost na úterý 24. listopadu 2026 od 17 do 20 hodin, tématem jsou osobní dokumenty a korespondence.