Robota

Robota byla povinná práce poddaných pro vrchnost a vedle peněžních platů a naturálních dávek jejich hlavní povinnost. Byla potažní, kdy sedlák se svým potahem oral nebo vozil, a ruční, kterou konali chalupníci a podruzi. Povinnost vázla na usedlosti, ne na člověku, takže hospodář mohl poslat čeledína. Ve středověku bývala robota nevelká, výrazně vzrostla v 16. století, kdy si šlechta budovala vlastní velkostatky, a hlavně po třicetileté válce.

Panovníci ji opakovaně omezovali robotními patenty. Patent Leopolda I. z roku 1680, vydaný po selském povstání, zakázal robotu v neděli a o svátcích a za obvyklou míru uvedl tři dny v týdnu. Robotní patent Marie Terezie z roku 1775, opět po povstání, odstupňoval povinnosti podle velikosti usedlosti. Zrušení nevolnictví v roce 1781 robotu nezrušilo. Skončila až v revolučním roce 1848, kdy říšský sněm na návrh poslance Hanse Kudlicha zrušil poddanství a císař zákon podepsal 7. září 1848. Vrchnosti dostaly náhradu, na níž se podíleli bývalí poddaní i země. Ze slova robota vzniklo slovo robot v Čapkově dramatu R.U.R. z roku 1920.