Nevolnictví
Osobní závislost poddaného na vrchnosti, která mu bránila bez svolení odejít z panství, oženit se nebo dát děti na studia. V českých zemích ji zrušil patent z 1. listopadu 1781.
Výklad
Nevolnictví (německy Leibeigenschaft, dobově také člověčenství) bylo nejtvrdší podobou poddanství. Nevolník nesměl bez povolení vrchnosti opustit panství, uzavřít sňatek, vyučit se řemeslu nebo poslat dítě na studia. Za povolení se často platilo a sirotci museli sloužit na panském. Vedle toho nesl běžné poddanské povinnosti včetně roboty.
V českých zemích se nevolnictví prohlubovalo od 16. století a hlavně po třicetileté válce, kdy vrchnostem chyběly pracovní síly. Historici tento vývoj ve střední a východní Evropě nazývají druhým nevolnictvím. Josef II. vydal 1. listopadu 1781 patent, který pro české země nevolnictví zrušil a nahradil je „mírným poddanstvím“. Poddaní se od té doby mohli bez souhlasu vrchnosti ženit, stěhovat a studovat. Robota a dávky ale zůstaly až do roku 1848.
Období Pobělohorská doba a baroko Osvícenství a reformy
Související Robota Urbář Toleranční patent
Zdroje: Sociologická encyklopedie, Sociologický ústav AV ČR: Nevolnictví, Wikipedie: Patent o zrušení nevolnictví, Wikipedie: Nevolnictví
Nic jsme nenašli.