Pojem

Zemský sněm

Shromáždění stavů jedné země, v Čechách od středověku do roku 1913. Povoloval daně a vojsko, volil krále a usnášel se na zemských zákonech.

Výklad

Zemský sněm bylo shromáždění zemských stavů, které se v Čechách utvářelo od 13. století jako protiváha královské moci. Zasedali v něm páni a rytíři, od husitské doby pravidelně i zástupci královských měst. Svolával ho král nebo jeho zástupce a hlavně povoloval berně a vojenskou hotovost. Český sněm také volil krále, například Jiřího z Poděbrad v roce 1458 a Ferdinanda I. Habsburského v roce 1526. Vlastní sněmy měla Morava i další země Koruny české.

Největší moc měly sněmy v 15. a 16. století. Obnovené zřízení zemské z roku 1627 jim vzalo právo volit krále a návrhy zákonů vyhradilo panovníkovi, sněmu zůstalo hlavně povolování daní. Od roku 1861 byl český zemský sněm volený podle kurií a zasedal v Thunovském paláci na Malé Straně, kde dnes sídlí Poslanecká sněmovna. Císař ho rozpustil v roce 1913, moravský sněm zasedal až do roku 1918.

Období Husitství a Jiří z Poděbrad Habsburkové před Bílou horou Od revoluce 1848 k velké válce

Související Zemské desky Obnovené zřízení zemské Země Koruny české Purkrabí

Zdroje: Ottův slovník naučný: Sněm (Wikizdroje), Wikipedie: Český zemský sněm, Wikipedie: Český zemský sněm (1861–1913)