Země Koruny české

Země Koruny české, přesněji Koruna království českého (latinsky Corona regni Bohemiae), byly svazkem zemí, které spojoval český král. Jádrem bylo České království a Moravské markrabství, k nim patřila slezská knížectví a Horní a Dolní Lužice. Svazek právně vymezil Karel IV. listinami ze 7. dubna 1348. Koruna se v nich stala nadosobním principem, který stál nad panovníkem i nad zeměmi a nezávisel na vládnoucí dynastii. Každá země si přitom ponechala vlastní sněm, úřady a právo.

Rozsah Koruny se měnil. Lužice připadly Pražským mírem v roce 1635 Sasku a většinu Slezska i Kladsko získalo v roce 1742 Prusko. Pod českou korunou zůstaly Čechy, Morava a menší část Slezska, zvaná pak rakouské Slezsko. Tyto země patřily v letech 1867 až 1918 k Předlitavsku a v roce 1918 se staly základem Československa. Symbolem Koruny je svatováclavská koruna, kterou dal zhotovit Karel IV. a která je uložena v Korunní komoře katedrály svatého Víta.