Prosincová ústava

Prosincová ústava byla souborem ústavních zákonů, které císař František Josef I. vydal 21. prosince 1867 po rakousko-uherském vyrovnání. Platila pro Předlitavsko, tedy i pro Čechy, Moravu a Slezsko. Upravila pravomoci říšské rady, postavení císaře a vlády, nezávislost soudů, zřídila říšský soud a vymezila záležitosti společné s Uhrami.

Nejznámější z těchto zákonů je základní zákon o všeobecných právech státních občanů (č. 142/1867 ř. z.). Zaručoval rovnost před zákonem, svobodu vyznání, projevu, tisku, shromažďování a spolčování, svobodu stěhování a volby povolání a rovnoprávnost národností a jejich jazyků ve škole a úřadech. Na tomto základě mohly v českých zemích svobodněji vznikat spolky, noviny a politické strany. Čeští politici ústavu odmítali, protože nepočítala se státním právem Českého království, a do říšské rady se vrátili až v roce 1879. Ústava platila do zániku monarchie v roce 1918.