Jednota bratrská

Jednota bratrská vznikla kolem roku 1457 v Kunvaldu u Žamberka, kde se usadila skupina kolem bratra Řehoře ovlivněná učením Petra Chelčického. Bratři odmítali přísahu, vojenskou službu a světskou moc a chtěli žít podle evangelia. V roce 1467 si zvolili vlastní kněze a oddělili se tak od katolické církve i od utrakvistů. Postupně se otevřeli vzdělanosti a k jednotě se přidali i šlechtici a měšťané.

Jednota proslula školami a tiskem. V Kralicích nad Oslavou vydala v letech 1579 až 1594 šestidílnou Bibli kralickou, jejíž čeština se stala vzorem spisovného jazyka. Po bitvě na Bílé hoře byla v Čechách a na Moravě zakázána a její členové odešli do exilu, posledním biskupem staré jednoty byl Jan Amos Komenský. Na její tradici navázali moravští exulanti v saském Ochranově (Herrnhut), kde od roku 1722 vznikla Obnovená jednota bratrská. V českých zemích směla jednota znovu veřejně působit až od druhé poloviny 19. století.