Rekatolizace

Rekatolizace byla obnova katolické víry v zemi, kde převládli nekatolíci. V českých zemích ji po porážce stavovského povstání v roce 1620 zahájil Ferdinand II. Následovalo vypovězení nekatolických kněží, zákaz Jednoty bratrské a v roce 1627 patent, podle kterého se šlechtici museli do půl roku stát katolíky, nebo odejít ze země. Do exilu podle odhadů historiků odešly desetitisíce lidí, mezi nimi Jan Amos Komenský. Obnovené zřízení zemské z téhož roku uznalo jen katolické vyznání.

Poddaní odejít nesměli, a tak je na víru obraceli misionáři, hlavně jezuité, s pomocí vrchností a vojska. Zabavovaly a pálily se nekatolické knihy a tajní nekatolíci byli stíháni ještě v 18. století. Země se zároveň proměnila v barokní katolickou krajinu s poutními místy, sochami světců a kultem Jana Nepomuckého. Rekatolizaci ukončil toleranční patent Josefa II. z roku 1781. Hodnocení doby se liší, Alois Jirásek ji v románu Temno vylíčil jako úpadek, novější historici zdůrazňují i rozkvět barokní kultury.