Františka Plamínková

Františka Plamínková se narodila 5. února 1875 v Praze. Stala se učitelkou, a protože od roku 1870 do roku 1919 platil celibát učitelek, nesměla se vdát ani mít děti, pokud chtěla dál učit. Proti tomuto pravidlu i za volební právo žen bojovala celý život.

Prosazovala zvolení ženy do zemského sněmu a v roce 1912 se to podařilo, poslankyní byla zvolena Božena Viková-Kunětická. Po vzniku republiky se zasadila o zrušení celibátu učitelek a o zakotvení volebního práva žen v ústavě. V letech 1919 a 1923 byla zvolena do zastupitelstva a rady hlavního města Prahy. V roce 1923 založila Ženskou národní radu a vedla ji až do roku 1942. Od roku 1925 do zrušení senátu v březnu 1939 byla senátorkou za národní socialisty.

Dne 14. září 1938 napsala otevřený dopis Adolfu Hitlerovi, v němž se zastala prezidenta Edvarda Beneše. Poprvé ji zatkli 1. září 1939 a znovu 11. června 1942 za heydrichiády. Z Terezína byla převezena do Prahy a 30. června 1942 zastřelena na Kobyliské střelnici.