Normalizace

Slovo normalizace převzal komunistický režim z Moskevského protokolu ze srpna 1968, kde se mluvilo o „normalizaci“ poměrů po vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Za začátek období se obvykle pokládá duben 1969, kdy v čele KSČ nahradil Alexandra Dubčka Gustáv Husák. 21. srpna 1969 potlačily armáda, policie a Lidové milice demonstrace k výročí okupace. Následovaly stranické prověrky, čistky v zaměstnáních, obnovení cenzury a dokument Poučení z krizového vývoje z prosince 1970, který vpád vojsk vykládal jako bratrskou pomoc. V zemi zůstala sovětská vojska.

Režim nabízel klid a relativně dobré zásobování výměnou za veřejnou poslušnost. Kdo nesouhlasil, přicházel o práci a jeho děti o možnost studia, mnozí emigrovali. Proti normalizaci vystupoval disent, Charta 77 a samizdat. Období skončilo sametovou revolucí v listopadu 1989.