Landfrýd

Landfrýd (z německého Landfriede, zemský mír) byla smlouva, kterou uzavírali páni, rytíři, města nebo celé kraje, aby společně chránili pořádek, stíhali lupiče a zabránili soukromým válkám. Účastníci si volili hejtmany, platili společnou hotovost a zřizovali vlastní soudy. V Říši se landfrýdy objevují od 12. století, na Moravě uzavřel landfrýd v roce 1396 markrabě Jošt s olomouckým biskupem a moravskou šlechtou.

Nejvíce landfrýdů vzniklo v Čechách v době bez krále po smrti Albrechta Habsburského v roce 1439, kdy krajské landfrýdy převzaly správu země. Nejsilnější byl landfrýd ve východních Čechách, v jehož čele stál Hynek Ptáček z Pirkštejna a po jeho smrti v roce 1444 Jiří z Poděbrad, který si v něm vybudoval mocenskou základnu. Proti nim stála katolická strakonická jednota kolem Oldřicha z Rožmberka. S nástupem krále Ladislava Pohrobka v roce 1453 význam landfrýdů opadl.