Benešovy dekrety

Dekrety prezidenta republiky, běžně zvané Benešovy dekrety, vydával Edvard Beneš na návrh vlády nejprve v londýnském exilu a od dubna 1945 v osvobozeném Československu. Měly sílu zákona, protože parlament nemohl zasedat, a spolupodepisoval je předseda vlády a příslušní ministři. Celkem jich vzniklo 143, poslední 27. října 1945, den předtím, než se sešlo Prozatímní národní shromáždění. To je ústavním zákonem č. 57/1946 Sb. schválilo a prohlásilo za zákony.

Dekrety upravovaly obnovu státu, soudnictví, správu i hospodářství. Nejvíce se mluví o těch, které se týkaly Němců a Maďarů, tedy o dekretu o konfiskaci zemědělského majetku (č. 12/1945 Sb.), o konfiskaci nepřátelského majetku (č. 108/1945 Sb.) a o ústavním dekretu o státním občanství (č. 33/1945 Sb.), podle kterého většina z nich ztratila československé občanství. Dekrety z 24. října 1945 znárodnily doly, velký průmysl, banky a pojišťovny. Jejich výklad a důsledky jsou dodnes předmětem politických a právních sporů.