Generál Slunečko vedl vojenský odboj v Čechách, narodil se před 140 lety

Vojenský historický ústav Praha (VHÚ) připomněl 140 let od narození generála Františka Slunečka. Historik VHÚ Tomáš Jakl k výročí shrnul jeho vojenskou dráhu, která vedla z rakousko-uherské armády přes legie až do čela domácího vojenského odboje. Slunečko se narodil 2. října 1886 v Mladé Vožici.

Vystudoval reálku v Českých Budějovicích a strojní inženýrství v Praze. Za první světové války padl 21. prosince 1914 na ruské frontě do zajetí, v roce 1916 se přihlásil do srbské dobrovolnické divize v Oděse a odtud přešel k československým legiím. U 8. střeleckého pluku „Slezského“ velel rotě a později praporu. Domů se vrátil v roce 1920 jako major a v roce 1929 byl povýšen na brigádního generála.

Po okupaci v březnu 1939 vstoupil do Obrany národa, největší vojenské odbojové organizace, a stal se vojenským velitelem oblasti Morava-západ v Brně. Od roku 1942 žil v ilegalitě v okolí Mnichova Hradiště a pod krycím jménem „Alex“ vybudoval síť s kontakty v Praze a v severních a středních Čechách. Podle VHÚ přijel 30. dubna 1945 do Prahy a po zatčeném generálu Zdeňku Novákovi převzal vedení domácího vojenského odboje.

Když 5. května 1945 vypuklo Pražské povstání, aktivoval Slunečko velitelství velké Prahy „Bartoš“ v čele s generálem Karlem Kutlvašrem a všem oblastem mimo Prahu vydal rozkaz vojensky vystoupit proti Němcům. Velitelství Alex sídlilo v domě U Kunerlů na Staroměstském náměstí. Večer 8. května v Českém Brodě přijal v čele delegace České národní rady kapitulaci sil generála Reimanna. Po válce velel I. sboru a v červnu 1946 odešel do výslužby.

Po únoru 1948 byl uvězněn a vyšetřován v souvislosti s vykonstruovanou kauzou ilegální organizace „Pravda zvítězí“. V roce 1951 ho komunistický režim při takzvané „akci B“ přinutil vystěhovat se z Prahy do Branžeže u Mnichova Hradiště. Zemřel 10. prosince 1963 v Praze.