Cesta do Roty Nazdar vedla i přes legii fiktivního státu Cunani

Na přednášce 13. října v Armádním muzeu Žižkov představili historici Vojenského historického ústavu Praha (VHÚ) Petr Matějček a Tomáš Jakl méně známou kapitolu prvního československého odboje. Přednáška z cyklu „Českoslovenští vojáci na bojištích ve světě“ nesla název „Rota Nazdar, Cunánská legie a londýnští dobrovolníci“.

Krajané v Londýně předali 4. srpna 1914 britskému ministerstvu války seznam 106 dobrovolníků. Britové nabídku zdvořile odmítli a přijali ji až v roce 1916. Několik desítek krajanů proto zkusilo štěstí v Corps de Tirailleurs, sboru střelců, který chtěl Britům nabídnout francouzský dobrodruh Adolphe Brezet. Ten se prohlašoval za prezidenta fiktivního jihoamerického státu Counani, vytvářel státní symboly, uděloval tituly a hledal diplomatické styky.

Britské úřady Brezetův sbor nepřijaly. Po jeho zániku posílili londýnští krajané v říjnu 1914 Rotu Nazdar ve Francii. Jakl o Brezetovi publikoval studii v časopise Historie a vojenství a sleduje v ní jeho život až do roku 1918, kdy zemřel.

Rota Nazdar vznikla 31. srpna 1914 v táboře u Bayonne jako 1. rota praporu C 2. pochodového pluku Cizinecké legie. Zahraniční dobrovolníci totiž mohli ve francouzské armádě sloužit jen v Cizinecké legii. Přezdívku Compagnie Nazdar dostala podle sokolského pozdravu, kterým se Češi zdravili. Velel jí francouzský kapitán Sallé a na frontu odjela 23. října 1914.

Nejslavnější a zároveň poslední boj svedla rota 9. května 1915 u Arrasu. Čeští dobrovolníci dobyli kótu 140 na hřebeni Vimy, ale po německém protiútoku ji ztratili. Podle VHÚ padlo 42 příslušníků roty a asi stovka byla zraněna. Jako samostatná jednotka rota zanikla a přeživší sloužili dál v jiných útvarech Cizinecké legie.