Václav II.

Václav II. se narodil 27. září 1271 v Praze jako syn Přemysla Otakara II. a jeho druhé manželky Kunhuty. Po otcově smrti na Moravském poli roku 1278 se jeho poručníkem stal Ota Braniborský, který chlapce odvezl z Čech. Václav se vrátil až v květnu 1283 a zprvu vládl pod vlivem Záviše z Falkenštejna, nového druha své matky. Dospívající král ho dal uvěznit a později popravit.

Bohatství z kutnohorských dolů využil k reformám. Zavedl pražský groš, který podpořil obchod, a horním zákoníkem Ius regale montanorum upravil vztah státu k hornictví. Roku 1300 získal polskou korunu a o rok později pro syna Václava III. korunu uherskou. Založil cisterciácký klášter na Zbraslavi, kde je pohřben. Zemřel 21. června 1305 v Praze ve věku 33 let.

Václav skládal milostné písně a tři z nich zaznamenal Codex Manesse, velký sborník středověkých básníků, i s celostránkovou iluminací, která zobrazuje krále na trůnu. Jeho obraz zbožného a moudrého panovníka zachovala hlavně Zbraslavská kronika. Ta však vznikla v klášteře, který založil, a zřejmě i proto, aby podpořila jeho svatořečení.